INDIVIDUÁLNÍ KONZULTACE
Kromě podpůrné skupinky nabízím individuální konzultace. Pokud se chcete na něco zeptat nebo máte nějaký problém s kojením, kontaktujte mě prosím e-mailem, telefonicky nebo přes Facebook a domluvíme se, jak dál. Co půjde vyřešit po telefonu nebo e-mailu, tak tak vyřešíme. Někdy (bohužel dost často) to možné není, pak vám navrhnu osobní setkání. V takovém případě za vámi ráda za přijedu kamkoliv po Praze a okolí (i do porodnice). Ceny za individuální konzultace viz ceník.
PODPŮRNÁ SKUPINKA
Od podzimu 2017 po třech letech se smutkem opouštím Žižkovskou podpůrnou skupinku. Nikoliv ve zlém, ale protože středy budu v tomto školním roce s dětmi, kdežto Katy potřebuje středu jako setkávací den udržet. Na Žižkově mě tedy letos nenajdete.
Páteční skupinka na Kampě končí. KC Kampa má na páteční dopoledne letos jiný program a na jiné dny se též nevejdeme.
Vzniká čtvrteční skupinka v krásných prostorách fyzio centra Be Balanced v Libockém dvoře. Tam vám budu od září 2017 nabízet podporu ve všech otázkách nejen kolem kojení a nošení dětí, ale celkově mateřství, rodičovství...
Páteční skupinka na Kampě končí. KC Kampa má na páteční dopoledne letos jiný program a na jiné dny se též nevejdeme.
Vzniká čtvrteční skupinka v krásných prostorách fyzio centra Be Balanced v Libockém dvoře. Tam vám budu od září 2017 nabízet podporu ve všech otázkách nejen kolem kojení a nošení dětí, ale celkově mateřství, rodičovství...
Podpůrná skupinka v BeBalanced
|
Společně s mou kolegyní Simonou Reichertovou vás zveme na podpůrnou kojicí skupinku pro všechny matky, ale i těhotné ženy. Přijďte si popovídat o svých radostech i starostech s kojením, přijďte se zeptat na to, co vás ohledně kojení trápí nebo zajímá. Pokusíme se zodpovědět, co budeme moci. A když nebudeme samy vědět, víme, kde se zeptat a poradit vám.
Moc se těšíme na všechny, kdo mají pocit, že o kojení i jiný radostech a starostech kolem mateřství se dá mluvit a podpory není nikdy dost. Už jsme i na FB a to jako Podpůrná skupinka ke kojení - BeBalanced |
|
|
Scházíme se každý čtvrtek od 10 do 12 hodin centru Be Balanced, Rybničná 18/1, Praha 6, viz mapka. Vchod je dveřmi úplně v rohu, zvonek recepce, na recepci řekněte, že jdete na skupinku.
Je možné přijít kdykoliv v době od 10 do 12h, není nutné přijít přesně na začátek. Budeme si hlavně povídat o tom, co je pro vás aktuální, ať už se to týká kojení nebo jiných otázek kolem (kontaktního) rodičovství. Vstupné je 50Kč do kasičky a když si ke sdílení přineseme nějaké dobroty k zobání, bude nám ještě lépe než jen se samotným čajem, který pro vás vždycky uvaříme. Těšíme se na vás. |
Žižkovská skupinka už má jeden rok!
Skupinka oslavila v dubnu 2015 jeden rok a u příležitosti toho napsala Katy Šrubařová krásný článek na svůj blog. Je o tom, jak skupinka vznikala, rostla, jak jsme se stěhovaly a znovu stěhovaly… kopíruji s dovolením Katy článek v plném znění tak, jak ho napsala:
Je tomu skoro přesně rok, co světlo světa spatřila naše podpůrná skupinka. Rok setkávání kojících, kontaktních a především otevřených a vzájemně se respektujících žen a jejich dětí. Jsem hrdá na to, že se mezi námi najdou i nekojící a nekontaktní ženy a také je jim u nás dobře, takto nastavenou atmosféru považuji za naši hlavní přednost. Takže rok. To je čas na krátkou bilanci.
Myšlenka založit v Praze podpůrnou skupinku, kterou povedeme s dulou Petrou, přišla během jarního kurzu Mamily a chytly jsme se jí pevně a rychle. 23.4.2014 jsme v Kafé Kakao uspořádaly první setkání. Přišla jedna žena, o týden později jiná jedna žena... začátek nepříliš slibný. Jednu z nich už jsme nikdy neviděly, druhá chodí dodnes. Tuším, že to bylo hned třetí setkání, které přineslo první z následných mnoha zlomů v chodu skupinky: naše řady začaly pomalu narůstat. A hned po pár týdnech nám začalo být malé naše první útočiště. Bylo fajn, že přišlo teplo a mohly jsme opouštět zdi kavárny a vyrážet piknikovat do blízké Grébovky. Poslední předletní setkání již bylo opravdu slibné. V nádherné atmosféře nás na dekách sedělo možná osm, kolem se batolila kupa dětí, pojídaly jsme přinesené dobroty, probíraly kojení i nekojení... Jako dobrý tah jsem vnímala začínat kruh vlastním otevřeným vyprávěním, čím právě žiju, pustit tak do něj potřebnou energii a pak už se jen těšit z toho, že se i další ženy rády otevírají a zapojují. Za další z prvků vedoucích k úspěchu skupinky považuji skutečnost, že se základní parta vytvořila převážně z mých skautských známých, myslím si totiž, že to byly právě tyto ženy, které pomohly nastavit mód naší respektující komunikace.
Po prázdninách začalo přicházet více žen z našich poradenstvích. Každé se sice u nás nezalíbilo, nicméně počet těch vracejících se narůstal a bylo jasné, že v kavárně už nemůžeme dlouho vydržet. Od října jsme se tedy přemístily do skautské klubovny V Tůních. Jé, to byla úleva! Čaj z vlastní rychlovarné konvice, setkání bez pocitu, že ostatním zabíráme malý dětský koutek... pohoda! A ke konci října jsme uspořádaly první tematickou skupinku o příkrmech a založily tak dobrou tradici. Od té doby byla vždy jeden týden skupinka volně sdílecí a následující týden tematická. Postupně jsme probraly třeba noční spaní a kojení, šátkování, režim, zdravé stravování, obouvání, komunikaci s dětmi... mnoho toho již bylo! Také jsme uspořádaly první společný výlet, začaly vytvářet mapu baby-friendly kaváren, domluvily se na společném výchovném kurzu, zkrátka naše řady se začaly provazovat i jinak než jen při úterních setkáních.
Po novém roce nás najednou zase bylo nějak moc. Živě si pamatuju setkání, na které přišla jedna vyplašená maminka z mého poradenství, která si místo podpory musela odnést jen velký pocit chaosu. Bylo nás v malé místnosti fakt hodně, ona se sotva dostala ke slovu, žádná sláva. Takové zkušenosti nás naštěstí neodradily, ale směrovaly nás k přizpůsobení režie skupinky i k hledání ještě lepších prostor. Od té doby jsme se snažily dávat ženám, které k nám zavítaly nově, více prostoru v úvodním kolečku, aby určitě dostaly potřebnou podporu. A znovu jsme se stěhovaly: 17.2. jsme se poprvé sešly ve vodáckých klubovnách na Žižkově. Tam vůbec nevadilo, že se nás sešlo patnáct, pěkně jsme se vešly, popovídaly, pojedly něco raw i jiných zdravých dobrot, bylo to opět moc fajn.
Patnáct. Kde ty časy jsou. Dnes když se nás sejde patnáct, máme pocit mile kompaktní a klidné skupinky. Jenže s přesídlením do nových míst se jako mávnutím kouzelného proutku začalo přidávat a vracet ještě více žen. Okruh těch, které tu pravidelně, tu občasně zavítaly, se výrazně rozšiřoval a najednou se nás scházelo spíše dvacet. Po úvodním kolečku, do kterého se vešlo krátké představení a vyjádření, co nás zrovna pálí, o čem bychom si chtěly povídat, případně stručné vyjádření k tématu, jsme se začaly rozdělovat do více skupinek, abychom si pak v menších partách mohly opravdu popovídat. Nejprve do dvou, pak už i do tří, do čtyř... wow.
A přišel další skok. Na poslední skupince nás muselo být tak třicet. Byl to celkem masakr. Kromě stabilní party přišlo dost těch, které se tu a tam vracejí a pak ještě několik nových tváří. Obzvláště pro ně to mohlo být dost hektické. Rozdělení do menších skupinek už také tolik nefungovalo, protože šum v klubovně už byl prostě příliš velký. Jednoznačně jsme cítily, že tohle už se nemůže opakovat a začaly hledat nové řešení. Bylo to akutní, takže hned následující den jsme ho domluvily při jednom z mimoúterních setkáních staré gardy.
Ano. Stará garda. Vynikající parta, která se nám na skupince vytvořila, které postupně děti odrůstají, už je nevyvede z míry občasně navýšený počet nočního kojení a spíš než zavádění lepku je zajímá jak zabavit chodící dítě. Tahle stará garda se, přesně rok od první skupinky, začne scházet (částečně) samostatně. Žižkovské prostory nám totiž umožňují, abychom se kromě rozdělení do více skupinek v rámci jedné místnosti rozdělily i do více místností, což nadcházející týden prvně vyzkoušíme. Skupinka, která proběhne 21.4.2015, nebude mít jeden, ale dva úvodní kruhy. Rozdělení do nich nechceme rýsovat nijak pevně, nejspíš bude zcela v pořádku, že se každá (i nově) příchozí zapojí tam, kam ji to bude táhnout, v jedné místnosti však budou ženy spíše se staršími dětmi a tomu odpovídajícími tématy, ve druhé dál s Peťou povedeme skupinku žen, které potřebují naši i vzájemnou podporu při kojení a jiných rodičovských aspektech. A třeba se to pak všechno propojí volným povídáním na zahradě.
Závěr? Za jediný rok jsme prošly obrovským vývojem. Stále hledáme, stále vše přizpůsobujeme. Baví mě to, naplňuje mě to. Jsem ráda, Péťo, že jsme do toho šly, že se společně učíme a vyvíjíme, díky moc, je radost mít Tě po boku! A moc mě těší, ženy, že chodíte, že je vám s námi dobře. To je ta největší odměna. Staré gardě přeji, abychom našly způsob, jak pokračovat a zároveň být stále inspirací nově příchozím. A každému, kdo by mezi nás chtěl zavítat, bych chtěla říct, že u nás jsou dveře stále otevřené. Maximálně se stane, že se časem "odloupne" další generace :)
Skupinka oslavila v dubnu 2015 jeden rok a u příležitosti toho napsala Katy Šrubařová krásný článek na svůj blog. Je o tom, jak skupinka vznikala, rostla, jak jsme se stěhovaly a znovu stěhovaly… kopíruji s dovolením Katy článek v plném znění tak, jak ho napsala:
Je tomu skoro přesně rok, co světlo světa spatřila naše podpůrná skupinka. Rok setkávání kojících, kontaktních a především otevřených a vzájemně se respektujících žen a jejich dětí. Jsem hrdá na to, že se mezi námi najdou i nekojící a nekontaktní ženy a také je jim u nás dobře, takto nastavenou atmosféru považuji za naši hlavní přednost. Takže rok. To je čas na krátkou bilanci.
Myšlenka založit v Praze podpůrnou skupinku, kterou povedeme s dulou Petrou, přišla během jarního kurzu Mamily a chytly jsme se jí pevně a rychle. 23.4.2014 jsme v Kafé Kakao uspořádaly první setkání. Přišla jedna žena, o týden později jiná jedna žena... začátek nepříliš slibný. Jednu z nich už jsme nikdy neviděly, druhá chodí dodnes. Tuším, že to bylo hned třetí setkání, které přineslo první z následných mnoha zlomů v chodu skupinky: naše řady začaly pomalu narůstat. A hned po pár týdnech nám začalo být malé naše první útočiště. Bylo fajn, že přišlo teplo a mohly jsme opouštět zdi kavárny a vyrážet piknikovat do blízké Grébovky. Poslední předletní setkání již bylo opravdu slibné. V nádherné atmosféře nás na dekách sedělo možná osm, kolem se batolila kupa dětí, pojídaly jsme přinesené dobroty, probíraly kojení i nekojení... Jako dobrý tah jsem vnímala začínat kruh vlastním otevřeným vyprávěním, čím právě žiju, pustit tak do něj potřebnou energii a pak už se jen těšit z toho, že se i další ženy rády otevírají a zapojují. Za další z prvků vedoucích k úspěchu skupinky považuji skutečnost, že se základní parta vytvořila převážně z mých skautských známých, myslím si totiž, že to byly právě tyto ženy, které pomohly nastavit mód naší respektující komunikace.
Po prázdninách začalo přicházet více žen z našich poradenstvích. Každé se sice u nás nezalíbilo, nicméně počet těch vracejících se narůstal a bylo jasné, že v kavárně už nemůžeme dlouho vydržet. Od října jsme se tedy přemístily do skautské klubovny V Tůních. Jé, to byla úleva! Čaj z vlastní rychlovarné konvice, setkání bez pocitu, že ostatním zabíráme malý dětský koutek... pohoda! A ke konci října jsme uspořádaly první tematickou skupinku o příkrmech a založily tak dobrou tradici. Od té doby byla vždy jeden týden skupinka volně sdílecí a následující týden tematická. Postupně jsme probraly třeba noční spaní a kojení, šátkování, režim, zdravé stravování, obouvání, komunikaci s dětmi... mnoho toho již bylo! Také jsme uspořádaly první společný výlet, začaly vytvářet mapu baby-friendly kaváren, domluvily se na společném výchovném kurzu, zkrátka naše řady se začaly provazovat i jinak než jen při úterních setkáních.
Po novém roce nás najednou zase bylo nějak moc. Živě si pamatuju setkání, na které přišla jedna vyplašená maminka z mého poradenství, která si místo podpory musela odnést jen velký pocit chaosu. Bylo nás v malé místnosti fakt hodně, ona se sotva dostala ke slovu, žádná sláva. Takové zkušenosti nás naštěstí neodradily, ale směrovaly nás k přizpůsobení režie skupinky i k hledání ještě lepších prostor. Od té doby jsme se snažily dávat ženám, které k nám zavítaly nově, více prostoru v úvodním kolečku, aby určitě dostaly potřebnou podporu. A znovu jsme se stěhovaly: 17.2. jsme se poprvé sešly ve vodáckých klubovnách na Žižkově. Tam vůbec nevadilo, že se nás sešlo patnáct, pěkně jsme se vešly, popovídaly, pojedly něco raw i jiných zdravých dobrot, bylo to opět moc fajn.
Patnáct. Kde ty časy jsou. Dnes když se nás sejde patnáct, máme pocit mile kompaktní a klidné skupinky. Jenže s přesídlením do nových míst se jako mávnutím kouzelného proutku začalo přidávat a vracet ještě více žen. Okruh těch, které tu pravidelně, tu občasně zavítaly, se výrazně rozšiřoval a najednou se nás scházelo spíše dvacet. Po úvodním kolečku, do kterého se vešlo krátké představení a vyjádření, co nás zrovna pálí, o čem bychom si chtěly povídat, případně stručné vyjádření k tématu, jsme se začaly rozdělovat do více skupinek, abychom si pak v menších partách mohly opravdu popovídat. Nejprve do dvou, pak už i do tří, do čtyř... wow.
A přišel další skok. Na poslední skupince nás muselo být tak třicet. Byl to celkem masakr. Kromě stabilní party přišlo dost těch, které se tu a tam vracejí a pak ještě několik nových tváří. Obzvláště pro ně to mohlo být dost hektické. Rozdělení do menších skupinek už také tolik nefungovalo, protože šum v klubovně už byl prostě příliš velký. Jednoznačně jsme cítily, že tohle už se nemůže opakovat a začaly hledat nové řešení. Bylo to akutní, takže hned následující den jsme ho domluvily při jednom z mimoúterních setkáních staré gardy.
Ano. Stará garda. Vynikající parta, která se nám na skupince vytvořila, které postupně děti odrůstají, už je nevyvede z míry občasně navýšený počet nočního kojení a spíš než zavádění lepku je zajímá jak zabavit chodící dítě. Tahle stará garda se, přesně rok od první skupinky, začne scházet (částečně) samostatně. Žižkovské prostory nám totiž umožňují, abychom se kromě rozdělení do více skupinek v rámci jedné místnosti rozdělily i do více místností, což nadcházející týden prvně vyzkoušíme. Skupinka, která proběhne 21.4.2015, nebude mít jeden, ale dva úvodní kruhy. Rozdělení do nich nechceme rýsovat nijak pevně, nejspíš bude zcela v pořádku, že se každá (i nově) příchozí zapojí tam, kam ji to bude táhnout, v jedné místnosti však budou ženy spíše se staršími dětmi a tomu odpovídajícími tématy, ve druhé dál s Peťou povedeme skupinku žen, které potřebují naši i vzájemnou podporu při kojení a jiných rodičovských aspektech. A třeba se to pak všechno propojí volným povídáním na zahradě.
Závěr? Za jediný rok jsme prošly obrovským vývojem. Stále hledáme, stále vše přizpůsobujeme. Baví mě to, naplňuje mě to. Jsem ráda, Péťo, že jsme do toho šly, že se společně učíme a vyvíjíme, díky moc, je radost mít Tě po boku! A moc mě těší, ženy, že chodíte, že je vám s námi dobře. To je ta největší odměna. Staré gardě přeji, abychom našly způsob, jak pokračovat a zároveň být stále inspirací nově příchozím. A každému, kdo by mezi nás chtěl zavítat, bych chtěla říct, že u nás jsou dveře stále otevřené. Maximálně se stane, že se časem "odloupne" další generace :)